velikost textu: malá | střední | velká | největší

9. sjezd Svazu důchodců České republiky

5. listopadu se na radnici Magistrátu hlavního města Prahy konal 9. Sjezd Svazu důchodců České republiky. Sjezd měl za úkol především zbilancovat 3-leté období, které uplynulo od posledního sjezdu, zvolit nové vedení na další období do roku 2018, seznámit členskou základnu s návrhem novely Stanov SDČR a odsouhlasit Programové prohlášení.

Na sjezdu byli přítomni delegáti důchodců z celé České republiky i hosté jako předseda Rady seniorů ČR pan Zdeněk Pernes, poslanec pan Jiří Dolejš, senátor pan Jan Veleba, předseda Jednoty dôchodcov na Slovensku pan Ján Lipianský i český zástupce seniorů v evropské organizaci EURAG pan Miloš Vajs, z nichž každý vystoupil a zaujal.

Za zvláštní zmínku stojí iniciativa se kterou přišel pan senátor Veleba a sice internetová petice „Braňme našeho prezidenta“. Je to reakce na primitivní pokusy o dehonestaci našeho prezidenta ze strany některých tištěných médií, televize i samozvaných internetových „organizátorů“. Nemusíme se všemi názory a postoji prezidenta souhlasit a jistěže ani všichni nesouhlasíme, ale je nepochybné, že tento prezident byl nejlepší volbou z možných, konečně zase začal národ sjednocovat a proto je potřeba říci jasné DOST! těm mediálním štváčům a těm mediím, kteří dosud dobře a beztrestně žili z toho, že jejich jediným zájmem a výkonem bylo nakydat kýble špíny na kohokoliv, kdo se jim znelíbí. Věřme, že s tím už bude konečně utrum, vy pisálci a „komentátoři“, kteří jste se pasovali do role jakýchsi samozvaných arbitrů!    

Bylo velice potěšitelné sledovat, jak atmosféra sjezdu byla od samého počátku nejen pracovní a optimistická a pozorovat jak se na ní projevilo nové a spravedlivější volební rozdání karet 2014, ke kterému také čeští důchodci podstatnou měrou přispěli. Už to nebyl zoufalý boj o uznání a mnohdy i přežití jako za minulých vlád, ale konstruktivní jednání rovnoprávných zástupců důchodcovské populace, kteří mají povinnost i právo účasti na řízení a chodu společnosti – samozřejmě včetně odpovědnosti a skládání účtů. K pozitivní náladě velkou měrou přispělo i kulturní vystoupení smíšeného folklorního zpěváckého sboru z Kyjova.

Dosavadní předseda SDČR, pan Oldřich Pospíšil ve své zprávě o činnosti jasně deklaroval, že zlepšení postavení a uznání důchodců se nezjevilo samo od sebe, ale že je výsledkem intenzivní a soustavné aktivity nejen samotného vedení SDČR, ale i místních organizací a ukázal jak je důležitá drobná, ale soustavná denní práce směrem k lidem, pozvedávání sebevědomí a hrdosti na celoživotní dílo a výsledky, argumentační vybavenost a aktivita.

Dosažené výsledky přispěly k tomu, že pan Oldřich Pospíšil byl v následné volbě opět přesvědčivě potvrzen ve funkci i na další období 2014—2018.

Nadcházející aktivitu SDČR formuluje Programové prohlášení, které 9. sjezd schválil. Hovoří se v něm především o podpoře sociálního státu a zlepšení existenčních podmínek života důchodců. Je potřeba aktivně vyměňovat a využívat zkušenosti s národními organizacemi důchodců zejména v sousedních zemích. Jako jeden z příkladů může sloužit požadavek zvýšená ochrany důchodců před trestnou činností tak, jak je již uzákoněn na Slovensku, zvýšení státního příspěvku pro relaxační lázeňskou péči pro důchodce jaký realizovali také na Slovensku nebo zajištění všeobecně lepšího sociálního i existenčního uznání a postavení českých důchodců tak jak mají důchodci v Německu nebo Rakousku. Jsou to legitimní požadavky, nejsme přece o nic horší, nechceme modré z nebe, ale když to jde jinde, proč by to nemělo jít v Česku?

Dále je důležité zviditelňování a zvýšení aktivity už od úrovně základních organizací. Důchodci musí být vidět – a to nejen doslova v noci na silnici, ale hlavně ve dne, v tisku, rozhlasu i televizi. Kolik peněz stály například počítačové kurzy pro důchodce a jaká je přitom mizerná - spíš žádná - účast důchodců v internetových diskuzích nebo dopisovatelské činnosti? Co komu brání sesmolit článek, příspěvek o tom co se nám nelíbí, co navrhujeme, kde můžeme nabídnout pomoc atd., zvlášť nemusíme mít strach ze špatné známky jako kdysi ve škole a internet je zdarma? A k tomu si pocvičit prsty, paměť i mozek a zvýšit sebevědomí, že umíme držet krok s generací našich vnuků?

Je potřeba si uvědomit, že iniciativa musí vycházet především od nás, důchodců. My musíme přesvědčovat a přesvědčit, že jsme zdrojem nevyčerpatelné inspirace, životních zkušeností a elánu a ne koulí na noze společnosti, jak se to dřív snažili prezentovat někteří takypolitici. Ve vyspělých státech na to, jaký nevyčerpatelný a cenný potenciál jejich důchodci mají, už dávno přišli. Tak hledejme i my a nabízejme s čím přijít, co zlepšit, komu a jak pomoci…  

Závěrem lze konstatovat, že 9. sjezd SDČR ve všech ohledech splnil svoje poslání. Zbilancoval, ukázal další směr a důchodcům především dodal tolik potřebnou sebedůvěru. A proto patří velký dík všem, kteří se na tom podíleli!

A ještě taková perlička na závěr: Podle některých ústních podání ty nádherné secesní sochy na ochozu jednacího sálu, z nichž jedna je na fotce, úplně neživé nejsou, ale mají takovou vlastnost, že když slyší něco, co není úplně v pořádku, začínají se různě otáčet, vrzat a všelijak jinak dávají najevo svoji nelibost. Prostě něco z takové staroměstské kafkovské atmosféry…

Mohu ovšem potvrdit – a fotografie to ukazují naprosto jasně - že při včerejším jednání 9, sjezdu SDČR nejen že všechny stály jako vyřezané a dychtivě poslouchaly, ale navíc bych i řekl, že se dokonce usmívaly… Takže věřte-nevěřte…

 

Z pohledu a pocitů delegáta sjezdu

Milan Hemzal (141105)

 

 9. sjezd Svazu důchodců ČR9. sjezd Svazu důchodců ČR9. sjezd Svazu důchodců ČR9. sjezd Svazu důchodců ČR

Zpět na začátek

Copyright © 2009 SDČR , powered by redaQ